Víme o štěňátkách Labradorského retrívra. Poslední čokoládový chlapeček je volný:o) - vhodný i na výstavy, není podmínkou.

Z velice slibného spojení:

OTEC: Aztec Chocolate Dark Angel od Teplic (HD A, ED 0)
MATKA: Ornella Oliveri Kelečský poklad (HD A, ED 0)

Oba rodiče mají vyrovnanou povahu! Více info u:
Chovatel: Dana Maděrová (CZ), www.dark-angels.cz, maderovadana@seznam.cz

 _______________________________________________

Vítáme Vás na stránkách

 CHS Magna Momenta:o),

aneb "Kouzelné chvíle, okamžiky", které ve společnosti retrívrů a vůbec hafanů prožívám:o). CHS vznikla roku 2011 a její součástí jsem já a moje první zlaťanda Sára (Korvetta Goldenpack Marty), nar. 17.08.2007. Založením chovatelské stanice se mi splnil sen a doufám, že budu mít možnost odchovat alespoň pár zlatých retrívrů, u kterých se budu snažit, aby byli takoví, jací mají být:o). Přátelští, skvělí společníci bez jakékoli známky agrese, aby byli zároveň temperamentní a neztráceli své lovecké vlohy a v neposlední řadě se budu snažit také o to, aby i exteriérem výborně odpovídali standardu.

 Plemenu Zlatý retriever jsem podlehla v roce 2007, kdy jsem si přivezla domů malého roztomilého medvídka a začala se o něj zajímat i do hloubky:o), nejen jako o svého skvělého psího kamaráda. Tímto děkuji paní Embertové (CHS Goldenpack Marty), která mi na začátku pomohla a ukázala směr.

  Sárinda v den, kdy jsme si jí přivezli domů:o)

A co tomu předcházelo:o)? No, přeci téměř ten stejný příběh jaký měla většina z nás... Pejska jsem si přála už jako malá holka, bohužel rodiče mé přání nesdíleli a tak si náš tatínek pořídil alespoň rybičky.. Co myslíte, měla jsem radost?? Ani ne, spíš jsem se chodila koukat, jak občas nějaká umřela, jak poplave v záchodu... No, nerozumné dítě:o). Ale ne, že bych se o ně vůbec nestarala, občas jsem je trochu překrmila a tím zakalila vodu a jednou jsem dokonce přišla už ze školy a jednoho skalárka našla na zemi. Chudák asi měl letecký den.. Jelikož byl ještě živý, šoupla jsem ho zpět do akvária a protože nechtěl normálně plavat, jala se oživovacího procesu po svém:o).. Vzala jsem kávovou lžičku a trošku ho poplacávala a přetáčela, aby přeci plaval jak má.. Bohužel jaké bylo další den překvapení, když skalárek neplaval ani na křivo, ale úplně vzhůru nohama. Chudáček! Asi tu mou záchranu nepřežil.. A jak šel čas a škemrání dál, tak jednoho dne mladší sestra vyškemrala křečky:o). Byli fajn, ale k hafanům měli daleko.. A tak škemrání neustávalo a nakonec jsem si pořídila zakrslého králíčka:o). Měla jsem 2. Jeden umřel celkem brzy, ale 2. se dožil 6-7 let, už přesně nevím. Jmenoval se Mikeš a po nějaké době to byla paní Mikešová:o)). Pořád to nebyl pejsek, ale Mikeš už se mnou hopkal po bytě, nechal se pomazlit a dokonce se naučil slyšet na jméno a na menším travnatém prostranství si poběhal i venku a pak přihopskal zpátky ke mně, která jsem někde seděla na bobku:o). Bylo to moje 1. skutečné chlupaté zlatíčko a dodnes na něj vzpomínám a přidávám aspoň jedinou fotku, kterou se mi podařilo dohledat.

Paní Mikešová:o)

A dnes? Dnes už mám pro mě úžasnou Sárindu:o).